"Byla to pro mne opravdu strašná noc. Uvažoval jsem až do bílého rána o tom, co má být odpovězeno. Probíral jsme opět a opět různé možnosti postupu. Vzal jsem nejdříve v úvahu striktní odmítnutí ultimata a možnost okamžité války s Německem. Byli jsme na ni stejně jako Německo – až na věci naší civilní letecké obrany – připraveni. Bylo to rozhodnutí nejsnazší, a zejména osobně pro mne, co se týče odpovědnosti v této chvíli, nejpohodlnější.

Ale, co bude, budeme–li přinuceni vést válku sami? Uvažoval jsem vše: zejména co budeme dělat v tom případě – kdy bude jasno, že Francie a Anglie nepomohou a budou se dezinteresovat –, a především co budě dělat sovětské Rusko? V té chvíli nebyl mi sice jeho příští praktický postup ještě zcela jasný, ale že v zásadě bude s námi, určitě jsem očekával.

Velvyslanec Alexandrovskij, který v Praze působil v našem prostředí, aby se nátlaku německo–francouzsko–britskému nepovolovalo, oznámil průběh událostí v Praze i své rozhovory do Moskvy, ještě týž den, ve chvíli největšího rozčílení v Praze v kruzích vládních a na Hradě. Moskva vzkazuje, že kdyby došlo k válce s Německem, a toto bylo útočníkem, že by jí stačilo, kdyby Československo podalo svou stížnost proti útočníkovi do Ženevy a oznámilo to Sovětskému svazu, jenž se už tím cítil autorizován jít Československu na pomoc.

Byl jsem Sovětskému svazu za tuto odpověď krajně vděčen. Zůstal v této těžké chvíli s námi jediný a nabídl více, nežli byl povinen.

Ale po všech bolestných úvahách jsem došel nakonec znovu k závěru, že se musíme v každém případě pokusit přivést Francii a Anglii na naši stranu a že se k válce v této chvíli jen na jednu frontu východní – společně se Sovětským svaze odvážit nemůžeme a v zájmu svém i Sovětského svazu nesmíme. Soudím, že to bylo moje nejdůležitější rozhodnutí v této krizi.

Pozdější události, nové jednání Chamberlainovo od 26. září, a zejména pak konference mnichovská, která byla namířena nejen proti nám, ale v důsledcích ještě více proti Sovětskému svazu a jeho vlivu v evropské politice vůbec, další pomoc nám a účast Sovětskému svazu v zářijové krizi vyloučily. Mnichov sám pak způsobil onen vážný obrat v sovětské politice, která přestala už věřit vůbec v západní demokracie a jejich ochotu německé nacistické expanzi se postavit v cestu. Tím jen Mnichov uspíšil a zajistil vypuknutí nové Hitlerovy války.